HORKÁ INKRUSTACE

Technika horké inkrustace je na evropských předmětech kulturního dědictví popsána nově (například viz literatura – Žákovský et al. 2021), u asijských militarií pro ni existuje ne příliš rozšířený termín „stamp-melt method“, který je překladem z turečtiny (Feuerbach, A. 2014, s. 249). Vzhledem k jejímu nedávnému popisu je počet zdobených předmětů, na kterých byla identifikována, zatím omezený. Lze předpokládat, že mezi ně patří i mnohé další předměty, popsané jako tauzované. Mezi zatím nalezenými lze jmenovat hlavici meče z Klamoše (14. století, Muzeum Hradec Králové), čepel meče z Hoštic (12. století, Muzeum Kroměříž). Zatím nejsložitější známý dekor provedený touto technikou je na rukojeti římského meče z Počápel (2. století, Vojenský historický ústav Praha). Zdá se, že většina značek vrcholně středověkých mečů inkrustovaných neželezným kovem je provedena právě touto technikou (Žákovský et al. 2021). Pro rekonstrukci techniky byla jako předloha vybrán nález průvlečky opasku z velkomoravské lokality Valy u Mikulčic, evidenční  č.  ARÚB  594-880A/69, 9. století n. l., inkrustováno mosazí, viz fotografie originálu z pohledové zdobené strany.

 

Velkomoravská průvlečka opasku z lokality Valy u Mikulčic,
ev. č.. ARÚB 594-880A/69, 9. stol. n. l., originál z pohledové zdobené strany 

 

Detail inkrustace originální průvlečky

 

PRINCIP TECHNIKY

Dekor je proveden na spodině z neušlechtilého kovu (železo, bronz) kovem či kovy odlišné barvy (slitiny mědi nebo cínu). Nikdy není užíváno drahých kovů, důvodem je jistě riziko nutné ztráty inkrustačního materiálu vyplývající ze samotného technologického procesu. Zamýšlený dekor je vyryt či vyražen do povrchu předmětu, lterý je poté posypán pilinami inkrustačního kovu a tavidlem, umístěn do výhně a zahřát na teplotu tání dané inkrustace. Po vychladnutí je povrch vyhlazen tak, že inkrustační kov zůstane pouze v rytím či ražením připravených zahloubeninách.

 

Příčný řez inkrustovanou linkou s typickým profilem ve tvaru písmene V

 

POSTUP REKONSTUKCE

Pro rekonstrukci byl použit zlomek svářkového železa vykovaný do potřebného tvaru o tloušťce cca 5 mm. Tento výkovek byl opracován pilníkem. Do opracovaného povrchu byl nejprve vyznačen tvar výzdoby a čakanem vycizelovány drážky. 

 

 

 

Spodní strana předmětu byla pokryta tenkou vrstvou jílu na ochranu pro zamezení opalu při inkrustačním ohřevu. Předmět byl poté rozžhaven ve výhni na teplotu cca 800° C  a posypán směsí tavidla (borax) a pilin inkrustačního kovu (mosaz).  Potom byl opět vložen do výhně a zahřát na teplotu tání mosazi (cca 950° C).

 

 

 

Po roztavení mosazných pilin na předmětu a jeho vychladnutí byly nejdříve mechanicky odstraněny zbytky tavidla a ochranného krytu (obr. 8) a přebytečná mosaz byla odpilována. Nakonec byla ramena předmětu za studena ohnuta do finálního tvaru a předmět byl vyhlazen a patinován ohřevem na teplotu  400° C ve výhni.

 

 

 

 

 

 

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY A RIZIKA TECHNIKY

Zkušenosti z rozpoznávání dané techniky

Typický je profil drážek pro inkrustaci ve tvaru písmene „V“. Tato skutečnost sekundárně způsobuje proměnlivou šířku linek dekoru při nerovnoměrném odběru povrchu materiálu při vyhlazování nebo během korozních procesů. V místech, kde nedošlo k úplnému zalití vytvořených prohlubní, mohou vznikat prolákliny charakteristického profilu způsobené smáčivostí tekutého kovu v zahloubenině dekoru, jak je patrné na fotografii. Výjimkou nejsou ani zcela nezalité části (Žákovský et al. 2021).  Někdy ale může být obtížné ji odlišit od tauzie. 

Profil drážky pro horkou inkrustaci (A) a tauzii (B) a efekt proměny šířky dekoru u horké inkrustace během postupného odběru povrchu spodiny

 

Neúplné zalití prohlubně inkrustačním kovem

 

Rizika poškozování

Inkrustace kovem za horka patří k velmi bezpečným způsobům ukotvení inkrustace na spodinu a nevyžaduje žádný speciální přístup při konzervaci předmětu.

 

DOPORUČENÁ LITERATURA

Feuerbach, A.: Damask, inlay and koftgari: A call for definition of terms. In: Zbroeznav, ІСТОРІЯ ДАВНЬОЇ ЗБРОЇ, 2014, s. 242–251.

Žákovský, P. – Bárta, P. – Hošek, J. – Drnovský, P. – Bláha, R.: The Long Sword from Klamos in Context of Medieval Decorative Technologies. In: Študijné zvesti, 68, 2, in print.

Bárta, P. – Hložek, M.: Průzkum a konzervace železného meče z Kroměřížska. In: Fórum pro konzervátory-restaurátory, 2018, s. 3–6